Rádi čteme o životech jiných lidí. V posledních letech, kdy popularita mnoha typů knih klesala, čísla prodejů biografických a autobiografických memoárů zůstala silná. Zároveň došlo k obrovskému rozšíření blogů a využívání sociálních médií k vyprávění událostí v našem každodenním životě. Zdá se, že každý chce vyprávět svůj příběh.
To není překvapivé. V průběhu minulého století řada psychologů psala o mocné lidské potřebě dát svému životu smysl. Erik Erikson popsal celoživotní touhu po vytvoření jedinečné identity a nalezení smyslu. Jeho současník Abraham Maslow vytvořil teorii „sebeaktualizace“, pět po sobě jdoucích fází lidských potřeb, které vyvrcholí potřebou cítit pocit úspěchu a dosáhnout svého jedinečného potenciálu. Je zřejmé, že připomenutí a pochopení naší minulosti nám pomáhá stanovit identitu a účel.
V dnešní době, kdy jsme neustále pokoušeni rozptylováním a obléháni větším množstvím informací, než dokážeme zpracovat, se nám život může zdát neuspořádaný a chaotický. To zase může způsobit, že budeme pochybovat o své paměti a přemýšlet, zda někdy najdeme jasnost, směr a účel.
Jedním z nejlepších způsobů, jak si zapamatovat a porozumět tomu, co se děje ve vašem životě, je vést si psaný deník. Podle Arthura Applebeeho, profesora na School of Education na Albany University v New Yorku, vám vedení záznamů o osobních událostech – buď online, nebo ještě lépe, ručně – umožňuje dospět k rozumnějším závěrům o tom, co jste se naučili.
Zapisování toho, co zažíváte, také podstatně zlepšuje vaši schopnost zapamatovat si to později, jak ukázali Martin Conway a Sue Gathercole v sérii experimentů provedených na Lancaster University.
Pokud si chcete co nejsnadněji vybavit nedávné události, je nejlepší čas jít spát, jak zjistila Agnes Szollosi a její kolegové z Technické a ekonomické univerzity v Budapešti. Naverbovali 109 mladých dospělých a požádali je, aby si vedli denní deník po dobu pěti dnů. Účastníci dostali jednu ze tří sad instrukcí: zaznamenat večer události téhož dne; zaznamenávat ranní události předchozího dne; nebo k nahrávání večerních událostí předchozího dne.
O třicet dní později byli účastníci požádáni, aby si vybavili co nejvíce z toho, co zaznamenali. Ti, kteří si vedli deník po večerech – ať už vyprávěli události téhož dne nebo předchozího dne – měli lepší a přesnější paměť než účastníci, kteří si deník psali ráno. Vědci naznačují, že je to proto, že když si vybavíme události těsně před spaním, vzpomínky se během následujícího spánku konsolidují a stabilizují.